YELLOW BELLIES
Francouzští brusiči nožů z města Thiers, známí jako „ventres jaunes“ neboli „yellow bellies“ (žlutá břicha), získali toto označení díky žlutohnědému prachu, který se uvolňoval při broušení nožů na brusných kotoučích. Tento prach, pocházející z pískovcových kamenů, se usazoval na oděvech a tělech brusičů, zejména na jejich břiše, protože často pracovali vleže na prknech nad kotouči, aby si ulevili od bolesti zad způsobené dlouhodobým sehnutím.
Tato poloha, viditelná na fotografiích z počátku 20. století, byla typická pro jejich práci a pomáhala jim udržet přesnost při broušení, zatímco šetřila jejich záda.
Thiers, město v regionu Auvergne ve Francii, je od středověku centrem nožířského řemesla.
Historie místní výroby nožů sahá až do 15. století, kdy se zde začaly vyrábět kvalitní čepele, často z dovážené sheffieldské oceli, která byla pro svou tvrdost a lesk ideální pro výrobu břitev a nožů.
Brusiči, kteří byli klíčovou součástí tohoto průmyslu, pracovali v náročných podmínkách, často v malých dílnách nebo venku, a jejich dovednosti byly vysoce ceněny. Zvyk brát si do práce psy, kteří leželi na nohou brusičů a pomáhali je ohřívat během chladných dní, je další zajímavostí spojenou s touto tradicí.
V 19. století se Thiers stal jedním z hlavních evropských center výroby nožů a břitev, a firmy jako Thiers-Issard dodnes pokračují v tradici výroby vysoce kvalitních břitev z sheffieldské oceli. Brusiči nožů z Thiers tak zanechali trvalou stopu v historii řemesla, a přezdívka „yellow bellies“ zůstává připomínkou jejich tvrdé práce a unikátního způsobu, jakým ji vykonávali.
