DLABAČKA
První, praktické dlabací stroje, byly vyrobeny v roce 1807 v Anglii a použity v loděnici Portsmouth. V roce 1826 A. Branch z New Yorku vynalezl dlabací stroj, který byl schopen vyrábět čtyřhranné otvory.
Následně se objevuje velké množství rozličných typů dlabacích zařízení, na různých principech. Například v letech1833, 1836 a 1842, jsou evidovány tři patenty na konstrukčně velmi podobnou verzi nožní nožové dlabačky. Jeden z těchto původních strojů je k vidění v Shakerove muzeu v Mount Lebanon, NY. Všechny tyto stroje ovšem vycházely z patentu Josepha Faye z roku 1831. Jeho stroj se poháněl ručně, řezal dlab po dílčích kouskách, které byly do velikosti 2 x 12 palců (5 cm x 30,5 cm). Jedna páka stroje pohybovala dvěma noži podélně proti obrobku připevněnému ke stolu, zatímco druhá páka nože spouštěla a následně opět zvedala. Pohyb se opakoval s každým tahem a řezal podobným způsobem jako drážkovací hoblík (rabbet plane).
Další známější dlabačky jsou:
– Patent 646,576. z roku I900, L. W. & G. W. Greenleaf – dlabací stroj pro náboje kol
– Patented 517,906 z roku 1894, George Weldon, Washington – dlabací stroj na montážní otvory oken (pro mechaniku kladek zvedacího okna)
– Patent 10,422, z roku 1854, H.B, Smith, Massachutsets – jedna z verzí nožních nožových dlabaček,
– Patent 210,270 z roku 1916, F.A.Bracket, Lancaster, Wisconsin – dlabačka se čtyřhranným vrtákem.
Největší nárůst v používání dlabaček nastal na přelomu 19 a 20 století s příchodem sériové výroby nábytku, oken, dveří, nebo vlakových vagonu. Tam kde se opakovaně vyráběl jeden a tentýž díl dokola, se mechanizace oproti ruční výrobě stávala daleko efektivnější.
