SINGING KNIVES (ZPÍVAJÍCÍ NOŽE)
Velmi vzácné příborové nože z 16. století, s vyrytými hudebními partiturami, které hostům umožňovaly mezi jídly zpívat.
Charakteristickým rysem, který je činí jedinečnými, je přítomnost notového zápisu vyrytého na obou stranách čepele s textem v latině. Na jedné straně požehnání, které se má zpívat na začátku jídla (například: „Benedictiao Mensae. Quae sumpturi sumus benedicat trinus et unus“), na druhé straně je místo toho děkovná modlitba, která se má zpívat při konec (například: „Gratiarum Acto. Pro tuiis beneficiis deus gratias agimus“).
Nože ukazují i hlasový rejstřík, kterým se měla melodie zpívat: tenor, bas, kontraalt, soprán.
Všechny tyto prvky tedy předpokládají zbožné použití, pravděpodobně kolem bohatých stolů italské renesanční šlechty, na půli cesty mezi modlitbou a písní.
Jejich ostrá čepel dává tušit, že byly používány ke krájení masa, nebo možná přesněji řečeno, že byly používány k předkládání masa hostům. Plátek masa by pak byl napíchnut špičatým koncem. Při tehdejších vznešených hostinách si totiž strávníci maso nekrájeli sami, nýbrž měli služebnictvo, které to za ně dělalo. Bylo to jedno z mnoha pravidel tehdejší etikety.
Příborové nože jsou nyní v různých muzejních sbírkach po celém světě. Jedna z těch větších je například ve Victoria & Albert Museum v Londýně.
