TUŽKA
Dnes nás obklopují desítky různých variant tužek. Různé tvrdosti, průměry – od mikrotužek v řádech desetin milimetrů až po silné tesařské, nebo kreslířské, nesmyvatelné, držící na různém povrchu, v různých barvách, specializované a další. Jak to ale začalo?
Olověná tužka (plumb pencils) byla vynalezena v roce 1564, kdy byl objeven první obrovský grafitový důl v Borrowdale, Cumbria v Anglii.
Dnes víme, že název byl mylný, nicméně, tenkrát byl grafit považován za nový druh černého olova (plumbago). Koneckonců, choval se stejně jako do té doby používané tužky z měkkého olova a o tom, že nově nalezená ruda neobsahuje olovo, ale uhlík, se nevědělo. Grafit (z řeckého grafos – psát) byl chemicky analyzován až v roce 1779 K. W. Scheelem a pojmenován o deset let později, v roce 1789 A.G. Wernerem. Když jsme u těch názvu, tak slovo tužka (v originále pencil) pochází z latinského slova „penicillus“, v překladu „malý chvost“, což byl název malého štětce, který staří Římané používali jako psací nástroj.
Anglie měla dlouho monopol na výrobu tužek, protože nebyly objeveny žádné jiné čisté grafitové doly a nikdo nenašel způsob, jak vyrobit grafitové tyčinky jinou cestou. Tehdy byl čistý grafit zpracován tak, že byl rozřezán na listy a poté na hranaté tyče čtvercového, nebo obdélníkového profilu. Ty byly následně vloženy do ručně vyřezávaných dřevěných držáků.
Němci se pokoušeli konkurovat s grafitovými tyčinkami (vyrobenými z práškového grafitu), ale byly nepraktické.
Teprve v roce 1795 francouzský důstojník v Napoleonově armádě, Nicholas Jacques Conte, patentoval moderní metodu grafitu s jílem, vypalovaným v peci. Změnou poměru grafitu k jílu se také mohla měnit tvrdost tuhy. Vynález tužky ve formě jak ji známe z dnešní doby, je přisuzován právě jemu nicméně paralelně s ním tu je ještě jedna osoba, které je prvenství přisuzováno. Je jí Josef Hardtmuth (1758 – 1816), rakouský architekt, vynálezce, průmyslník a zakladatel firmy Koh-i-noor Hardtmuth.
