JUSTUS A.TRAUT
Justus Traut byl jedním z interních dodavatelů u firmy Stanley Rule & Level Co. spolu s Leonardem Baileyem, T.A. Conklinem, Henry Clarkem a Jamesem Eddym. Kdo, nebo co byli tito „interní dodavatelé“? Jednalo se o druh jisté spolupráce, poměrně velmi rozšířený systém u amerických producentů v druhé polovině 19. století. Spolupráce byla mezi továrnou a interním dodavatelem a řídila se takzvanou vnitřní smlouvou. Smlouva stanovila přesné podmínky spolupráce mezi oběma stranami. V rámci této smlouvy poskytli manažeři společnosti internímu dodavateli pracovní prostor, světlo, teplo, energii, suroviny a pracovní kapitál na výplatu jeho zaměstnanců. Společnost navíc hotový produkt inzerovala, prodávala a distribuovala. Interní dodavatel každoročně vyjednával s vedením společnosti novou časově omezenou smlouvu, najal své vlastní pracovníky, stanovil jejich mzdy a pracovní dobu. Jeho příjem pak byl rozdíl mezi cenou, kterou sjednal za výrobky, které vyrobil, a mzdou, kterou platil svým zaměstnancům. Systém ponechával internímu dodavateli kontrolu nad tím, koho najal, jaké mzdy platil svým zaměstnancům, jejich pracovní dobu a způsoby, kterými vyráběl své výrobky. V podstatě řídil vlastní podnikání, aniž by musel vlastnit pracovní prostory, počáteční kapitál a suroviny. Vedení společnosti těžilo z toho, že dokázali tímto systémem přilákat vysoce kvalifikované, motivované a samostatné řemeslníky a mohli se díky tomu soustředit především na marketing, prodej a provozování společnosti. Tento systém byl tedy velice efektivní pro obě strany. Jak jsem několikrát zmínil už v předchozích příspěvcích, Frederick Stanley byl velmi schopný a poměrně agresivní obchodník a tento typ spolupráce velmi intenzivně využíval. V nejlepším období svého rozvoje měl nasmlouváno 20 interních dodavatelů, kteří provozovali každý své samostatné oddělení v jeho továrnách.
Traut byl vynikající mechanik, sám o sobě velmi vynalézavý a spolu s L. Baileym přispěl obrovskou měrou do portfolia Stanleyho nástrojů, především hoblíků a samozřejmě i do jejich následného technologického vývoje. Rovněž měl talent na najímání řemeslníků, kteří byli nejen vysoce kvalifikovaní, ale také vynalézaví. Traut byl během svého života označen za „patentového krále“ v New Britain v Connecticutu s téměř 150 patenty, které byly buď jeho vlastní, nebo ve spolupráci s jiným inventorem. Z kontextu historických informaci vychází najevo i skutečnost, že dokázal převzít nápad často navrhovaný a nebo i patentovaný někým jiným, vylepšit jej nějakým způsobem a následně okamžitě využit plnou sílu a schopnost manažerského a právního oddělení firmy Stanley, aby získal patent na vylepšenou verzi. Zde, domnívám se, vznikl právě problém v rozkolu mezi Stanleym a Baileym (https://m.facebook.com/groups/540238660014846…)
Traut je držitelem patentu na model №120 jednoručního hoblíku (osobně jsem zastáncem toho, že autorem je L Bailey, viz jeho hoblíky Victor z roku 1874 – https://m.facebook.com/groups/540238660014846…), má několik patentů na škrabáky, vlaštovky, nepřeberné množství zlepšováků u měřicího nářadí a vodováh (například je spoluautorem slavného Odd Jobs №1). Dále vymyslel několik typu frogů, jak u dřevěných „Transitional“, tak následně u celokovových hoblíků. Je autorem laterální páčky, pro nastavování bočního sklonu nože hoblíku (pat.386,509). Je dokonce držitelem několika vynálezů absolutně nesouvisející s nářadím, nebo produkcí Stanley, například několik typu uzávěrů na láhve, různé přezky na oblečení (lacl), otvírák na zátky, spony na papíry a další.
Justus A. Traut
-Narozen 12. června 1839, v Stadtkreis Potsdam, Brandenburg, Německo.
-Zemřel 9. března 1908 (v 68 letech)
Pohřben je na hřbitově Fairview, New Britain, Hartford County, Connecticut, USA
