VLAŠTOVKA (SPOKESHAVE)
Vlaštovka by se dala definovat jako řezný nástroj složený z čepele, namontované do lůžka mezi dvěma rukojeťmi. Samozřejmě existují výjimky, kdy je například nástroj půlený, případně rukojeti nejsou v ose. Plaz lůžka má malou plochu, takže řez se dá snadno regulovat a ovládat. U jednodušších vlaštovek je nutno nastavovat ručně u kvalitnějších pro tento účel slouží jedna (uprostřed), nebo dvě (po stranách) stavící matice.
V našich zemích je původ názvu, poměrně jednoznačný – tvar nástroje připomíná letící vlaštovku. V anglickém originále se jedná o složeninu slov spoke – paprsek a shave – holit, odřezávat. Na první pohled by se mohlo zdát, že původ slova „spoke“ souvisí s používáním nástroje koláři při výrobě paprsků/loukotí kol. V této činnosti byly vlaštovka a různé typy pořízů před příchodem soustruhu opravdu často používany, nicméně původ názvu je v jiném oboru. Tím je překvapivě obuvnictví. Kůže pro boty se tvarovala na kopytech, na kterých se namočená napínala a pro dosažení tvaru byla opakovaně naklepávána. Aby kopyto vydrželo jak vlhkost, tak údery, byl při jeho výrobě kladen velký důraz jak na kvalitu materiálu, tak na jeho správné a pečlivé opracování.
Pro výrobu kopyt se používal v Evropě buk a javor v Americe. Oboje nejvyšší kvality. Vybíralo se dřevo s rovnými vlákny, bez suků a kazů. Polotovar se štípal sekerou, nebo štípacím nožem do kusů, kterým se říkalo paprsky (spoke). Ty byly následovně nahrubo opracovány stolním nebo pažbovým nožem. To byla jistá modifikace pořízů, kde byla jedna jeho strana připevněna ke stolu pantem a na druhé straně bylo držadlo buď přímé nebo ve tvaru T. Nástroj vzdáleně připomínal stolní pákové nůžky na plech. Finální opracování „paprsku“ se provádělo pomocí různých řezných nástrojů a škrabek. Z nich se postupem času vyvinul nástroj o kterém zde mluvíme. Název je tedy kombinace názvu obrobku (spoke) a pojmenování jeho opracování (shave)
Mezi lety 1870 a 1880 se s rozšířením používání soustruhu změnila i technologie výroby ševcovských kopyt a vlaštovka se zde přestala téměř úplně používat, nicméně v té době už byla jako nástroj využívána i jinde, například u zmíněných kolářů, nástroj přežil a je využíván až dodnes.
První nástroje byly samozřejmě celodřevěné, s vloženým nožem do samosvěrného lůžka, později přibyly mosazné a železné prvky (šrouby, plazy, dorazy). Příchod celokovových vlaštovek se datuje na přelom dvacátých a třicátých let 19. století. Prvním inventorem je pravděpodobně Hazard Knowles, viz jeho patent kovového těla z roku 1827. I po příchodu tohoto vynálezu ale stále dominovaly dřevěné vlaštovky a konec koncu, v jisté míře se vyrábějí až do dnešní doby.
Jedním z problémů u kovových vlaštovek bylo uchycení břitu v těle a nastavování hloubky řezu. Četné modifikace uchycení jsou vidět v historii i u dřevěných vlaštovek. Zásadní inovaci v tomto problému učinil až F.L. Mayer v roce 1929 (patent č 1738108 Milwaukee). Veškerá následující vylepšení v tomto ohledu a bylo jich téměř 130, byla už jen drobného charakteru, nebo se v podstatě jednalo jen o výrobní varianty téhož.
9 z těchto patentu vlastní například Edward Preston, o kterém jsem nedávno psal. To je poměrně hodně, vememe-li v potaz, že v Britanii patentů bylo celkem pouze 17 zapsaných. Preston byl zároveň i propagatorem železného těla, ale i on vyráběl vlaštovky dřevěné i litinové. Produkoval jich celkem 45 druhů, některé v 5 velikostech. Navíc je držitelem dalších 11 registrovanych patentů na různé typy vlaštovek. Vyráběl příbuzné řezné nástroje, jako jsou ohraňovací vlaštovky (chamfer shaves), frézovací vlaštovky (router shaves) drážkovací vlaštovky (rabbet shaves) a další. To přidává do jeho repertoáru dalších 68 modelů a tím překonal i krále trhu, Stanleyho.
){kind=link}