PANTOGRAF
Vynález pantografu v třicátých letech 17. století, je připisován Němci Christophu Scheinerovi. Scheiner se narodil v roce 1573 v německém Waldu a byl talentovaným matematikem a vědcem. Říká se, že vytvořil pantograf jako zařízení pro kopírování a zvětšování výkresů. Uživatel byl schopen změnit měřítko reprodukce změnou polohy ramen, pomocí spojnice mezi nimi.
Ve své nejranější podobě byl pantograf používán jako kopírovací stroj – jedno, nebo řada ramen, které byly navzájem spojeny, tvoříc rovnoběžník s otočnými čepy, který umožňoval soustavě pohybovat se totožně s protilehlým primárním (čtecím) ramenem. Na čtecím rameni byla opisována předloha (vzor nebo text), kterou druhé rameno (případně jejich série), na němž bylo upevněno obráběcí/kreslící zařízení, přenášelo na nový kus.
I když byl pantograf obecně uznán jako Scheinerův vynález, existoval bezpochyby daleko dříve, možná i víc jak tisíc let. Někteří věří, že jeden z takových přístroju použil k překreslení svých kreseb dokonce i Leonardo Da Vinci, nebo Michelangelo na kopírování bust. Původ pantografu nám asi zůstane na vždy skryt, ale je jisté, že v průběhu let malíři, sochaři a další umělci používali pantograf ke kopírování předloh na plátna, bloky mramoru, nebo dřevěné desky.
