PHILLIPS PATENT PLOUGH PLANE
Nedávno jsem rozšířil svou sbírku o další střípek z obrovské mozaiky historie kovových hoblíků. Tím pověstným kouskem do skládačky je ikonicky Phillips patent Plough plane type 2.
Z osobního života autora, Russella Phillipse, není známo prakticky nic, proto první dochovaná zmínka přichází na světlo až s jeho prvním patentem na dvojitý rejsek v roce 1867. Významný ovšem je až jeho následující patent na designově velmi vydařený kombinovaný pluhový hoblík v témže roce.
Pravděpodobně kvůli spolupráci s firmou Babson & Repplier se někdy koncem šedesátých let přestěhoval z Maine do Bostonu kde podle dochovaných záznamů pracoval jako tesař.
Spoluprace se zmíněnou firmou se týkala pravděpodobně ve financování a následném prodeji. Jsou sice zmínky o tom, že by hoblíky tato firma měla možná i vyrábět, nicméně pánové J. L. Repplier a Ch. Babson byli obchodníci s uhlím a je více pravděpodobné, že nástroje produkoval někdo jiný. Tím nejspíše mohl být C. C. Harlow z Bridgewater, který je na některých Phillipsových hoblících uveden a sám produkoval hoblíky bench plane jednoduché konstrukce.
Phillipsuv hoblík ve své konstrukci skrývá ornamentální vzory, které zároveň na rozdíl od plných konstrukcí částečně odlehčují celkovou hmotnost. Na nástroji je bukové tote s dlouhým rohem (který v mém případě vyžaduje opravu). Zvláštností je i rameno držící boční doraz/pravítko. V jeho horní části je totiž drážka, která fixuje doraz v přesné poloze a ten se pak při posouvání neprotáčí, tak jak je tomu u obdobných nástrojů. V přední části se nachází oboustranný hloubkovy doraz. K hoblíku bylo zpravidla osm řezáků. Ty jsou oboustranné, s rozdílnou šířkou na každém konci a kovovým kolíkem uprostřed pro snadnější posouvání řezáků a nastavovani hloubky úběru.
Phillips patent plane byl vyráběn ve třech typech, přičemž na typu jedna byl použit palisander, na typech 2 a 3 bylo již dřevo rukojeti bukové. Poslední dva typy jsou jednoduše rozlišitelné, protože na středovém žebru (brusli) u typu 3 chybí vyražený nápis.
U všech typu samozřejmě byly další drobné konstrukční změny, měnily se například tvary mosazných matic a šroubů, šířka zmiňované drážky atd.
Po těchto třech typech přichází další, vylepšený typ, který je znám jako „Mayo patent“. Jeho autorem, jak napovídá označení, je Mathias Mayo, který nějakým způsobem pravděpodobně spolupracoval s firmou Babson & Repplier. Mayo Phillipsův hoblík v roce 1871 výrazně přepracoval, přičemž na jeho plném těle je vidět jistá podobnost s hoblíky Charlese Millera, které začal o rok dříve produkovat ve své továrně Stanley. Tělo mělo černý japanning s výrazným barevným, červeno-zlatým, zdobením. Jak jsem zmínil tělo bylo plnější a navíc přibyl i hloubkový doraz po celé délce středového žebra.
Ještě jedna zvláštnost na závěr. Jednotlivé díly nástroje byly sčíslované, podobně jako to nechával dělat na některých svých hoblících Edward Preston. Předpokládá se že se díly při montáží kompletovaly a připdaně i jemně dolaďovaly a jejich následná záměna nebyla proto žádoucí.
